RADY A TIPY

Občas neškodí se něco dozvědět nebo si nechat poradit, protože nikdo neví všechno a někdy lze dělat lépe i ty věci, u kterých byste to nečekali. Zároveň se zde pokusím nabídnout odpovědi a vysvětlení na nejčastější otázky, které slýchám. 

KRYSTALIZACE MEDU

Je to věčné téma, se kterým bojují všichni včelaři a většina zákaznků. Však kdo ani jednou neslyšel nebo neřekl, že by rád ten "tekutý" med... Problém je, že věčně tekutý med není med.... Krystalizace medu je zcela přirozený a medu vlastní proces, který naopak svědčí o jeho kvalitě. Každý opravdový med tedy jednou zkystalizuje. Některé medy, hlavně jarní květové, krystalizují po několika dnech, u medů medovicových to mohou být i měsíce a u medů čistě akátových třeba i půl roku. Záleží hlavně na obsahu pylových zrnek, na kterých se krystalky vytvářejí. Jarní medy jich mají velké množství, a proto kryslalizují tak rychle. Pokud v supermarketu v lednu či únoru objevíte tekutý květový med, můžete si být skoro jistí, že s ním není něco v pořádku. Vždyť vemte v potaz jen dobu, kterou zabral logistický proces a čas který med leží v regálu, a je jasné, že kvalitní květový med by byl již zcela ztuhlý. Samozřejmě tekutý med je pro spotřebitele velmi komfortní, protože se dobře maže na chleba, snadno se nabírá lžičkou do čaje, bez problémů se z něj peče a nehledě k tomu, že ve sklenici lépe vypadá. Proto většina velkých distributorů med před distibucí zahřeje na velmi vysokou teplotu a tím poškodí jeho strukturu. Taková hmota již nikdy krystalizovat nebude, ale med to také již nikdy nebude. Je to vlastně už jen cukr... Med samozřejmě lze bezpečně a šetrně rozehřát tak, aniž by utrpěly jeho vlastnosti, ale teplota nesmí překročit 40°C. Jedná se však logicky o krátkodobé řešení, neboť proces krystalizace po čase opět nastoupí. Z tohoto důvodu všem svým zákazníkům říkám, ano, med Vám samozřejmě rozehřeji v termoboxu, aby byl tekutý. Ale pokud si berete např. 15 sklenic medu pro vlastní spotřebu, tak než sníte první sklenici, tak těch zbývajících 14 už je ztuhlých...

SKLADOVÁNÍ MEDU

Ke včelaři se většinou nechodí jako do supermarketu každý den pro jednu sklenici. Sklenice medu něco váží a včelař taky nemusí být vždycky po ruce, a proto si většina zákazníků kupuje větší zásobu a často klidně i na celý rok. Pak ale řeší Nerudovskou otázku, kam s ním... Do tepla nebo do chladu? Vadí mu světlo? Mohu déle skladovat i sklenici, kterou jsem již otevřel? To jsou velmi časté otázky a možná jste se také s některou z nich již trápili. Pojďme se tedy na problematiku skladování medu podívat podrobněji (část textu i tabulka je převzatá z článku pana Ing. Dalibora Titěry, CSc.).

Med je potravina složená z několika set látek, které jako celek mají na lidský organismus velmi blahodárný vliv. Některé z nich mají neomezenou trvanlivost (např. minerály), jiné může délka a způsob skladování ovlivnit. Mezi ty, o nichž víme, že jejich biologická aktivita časem klesá, patří enzymy. U medu jsou to hlavně glukozooxidáza, invertáza a diastáza. U dlouho skladovaného medu nedojde ke zkáze jako u některých jiných potravin, ale k postupné ztrátě původních aktivit a obsahu citlivějších mikronutrientů. Roli hrají teplota, délka skladování a obsah vody. Při běžných podmínkách, to znamená do 25 °C, vydrží med v plné kvalitě rok i dva. Podmínka skladovací teploty nemá žádnou limitní hodnotu (nepředpokládám, že by někdo skladoval med v teplotě vyšší než 40°C, což by med samozřejmě již mohlo poškodit). Čím méně, tím lépe. Obecně platí, že když snížíme teplotu prostředí o 10 stupňů, zpomalí se rychlost chemických reakcí dvakrát až třikrát. V chladném sklepě lze tedy med skladovat roky bez měřitelné změny kvality. Jak je to se světlem? V současnosti neexistuje patrně žádná vědecká práce o vlivu světla na kvalitu medu. Případný vliv by mohlo mít hlavně ultrafialové záření, ale to neprochází sklem. Důležitější tedy než světlo je tedy bezpochyby vlhkost. Med je hydroskopická látka, což znamená, že lehce vstřebává vodu a to i ve formě páry. Je tedy velmi důležité med před vniknutím vlkosti chránit. Nenechávat sklenici medu otevřenou zbytečně dlouho, používat k nabírání suchou lžičku, kontrolovat zda není víčko sklenice poškozené a podobně. 

ŘEPKOVÝ MED

Řepka na českých polích je časté téma poslední doby a to samé platí i o medu z řepky. V úvodu je nutné zdůraznit, že žádný poctivý med nemůže být špatný nebo škodlivý. Med je jednou ze základních látek, kterou včely potřebují pro svou potravu, a proto z něj odstraní všechny škodliviny. Velmi zjednodušeně lze říci, že čistě z pohledu kvality medu je skoro jedno, jestli včelí úl umístíte k vytížené dálnici nebo na samotu do lesa. Tak proč i někteří včelaři nemají z kvetení řepky moc velkou radost? Vždyť nektarodárnost řepky je vynikajcí. Na mnoha místech tvoří hlavní snůšku. Řepkový med je velmi sladký a přímo se nabízí pro slazení čajů a jiných nápojů. Je nejlepší na výrobu pastovaného medu, protože žádný jiný nevytvoří tak perfetkní strukturu. Tak v čem je problém...?

Problém není v rostlině jako takové, ale v lidech. Pokud řepkou osijí nesmyslně velké plochy, vytvoří se monokultura, která brání pro včely tak důležité druhové pestrosti. Genetické modifikace řepky zapříčinily, že kvetení řepky se víceméně překrývá s kvetením ovocných stromů. Globální změny klimatu to ještě umocňují. Včely, pokud se zalétají na takto vydatnou pastvu, ostatní zdroje ignorují. Včelstva nekonečné zdroje nektaru nestíhají zpracovávat a vedle medníku jím zanášejí i plodiště, protože med nestíhají sušit a víčkovat. Tím může vzniknout i rojová nálada. Včelstva se neúměrně rychle rozvíjejí. Do tohoto zmatku přijdou zemědělci, kterým jde jen o dotace, se svými ohromnými postřikovači a nejlépe v pravé poledne, až se vyspí, začnou do plně kvetoucí řepky aplikovat jedovaté postřiky proti dřepčíkovi. Jak jsem psal výše, kvalitu medu to neohrozí, kvalitu a život včel ano... Jenže jak náhle začaly lány řepky kvést, tak náhle a najednou kvést také přestanou. Rozjetá a chemií oslabená včelstva najednou začnou trpět nedostakem pastvy. Nic jiného totiž nekvete a kvést ani nemůže. Všude široko daleko je přeci jen ta už odkvetlá řepka.

PYL NEBO PERGA

Víte jaký je rozdíl mezi pylem a pergou? Pokud v tom nemáte úplně jasno, tak následující řádky by Vám mohly pomoci.

Pyl to jsou vlastně samčí buňky semenných rostlin. Včely ho sbírají jako důležitou látku nezbytnou pro výživu včelího plodu bohatou nejen na bílkoviny. Problém je v tom, že surový rouskový pyl, který můžete vidět na nožkách včel, chrání velmi odolná slupka, kterou trávicími enzymy většiny živočichů není možné narušit. Pokud si tedy koupíte surový rouskový pyl a budete ho užívat s domněním, že děláte něco dobrého pro své zdraví, tak to Vás musím zklamat. Tato velmi cenná a blahodárná surovina projde Vaším tělem naprosto bez užitku... Včely o této "záludnosti" vědí, a proto vyvinuly způsob, jak pyl zpracovat tak, aby jeho naprosto jedinečné vlastnosti mohly využít. Naučily se ho po uložení do buněk voskového díla fermentovat a narušit tím jeho slupku. Tím se naopak stává velmi lehce stravitelným i pro lidské tělo. Takovou látku již nazýváme pergou nebo též včelím chlebem. O účincích pergy se mluví v superlativech. Mezi ty nejznámější patří posilování vlasů a nehtů. Další výzkumy prokázaly zlepšení krevního obrazu již po krátkém užívání. Nicméně tím výčet ani zdaleka nekončí. Lze pokračovat s trávicím ústrojím, s imunitou, prostatou atd. a atd. Pergu lze užívat samostaně nebo například v medu, který ji zároveň velmi účinně ale přesto bezpečně konzervuje.

VRACET NEBO NEVRACET SKLENICE OD MEDU

Velmi často, když ke mně přijde nový zákazník, tak se mě zeptá, jestli mi má přivést zpět sklenice. Je to přeci škoda sklenici jen tak vyhodit. Vždyť se dá znovu použít. Nebo nedá ?? Otázka je to jednoduchá, logická a odpověď v podstatě také. Ale...

Sklenici včelař samozřejmě může použít znovu a znovu a nutno podotknout, že se to tak leta dělalo a mnohde dělá do dnes. Možná si vzpomínáte na med stočený do zavařovací lahve od nakládaných okurek a podobně. Problémy jsou v podstatě jen dva. Tím prvním je, že med velmi dobře absorbuje pachy. Pokud tedy sklenice není pečlivě vymytá a vysušená, může obsahovat nepříjemné pachy, které následně objevíte i v chuti a vůni medu. Vše můžete znásobit uzavřením nevyschlé sklenice víčkem.  Druhým důvodem je základní hygiena při včelaření. Pokud sklenice není nová, musí se alespoň preventivně vymýt a vysušit, případně odstranit stará etiketa včetně lepidla. Kde ji vymyjete? Čím vysušíte? A kam a jak následně uskladníte? Že je to jednoduché? Je, ale nikoliv v případě, že sklenic potřebujete 1500 za rok... Navíc náročnost na množství energie a vody dozajista předčí výrobu nové sklenice. Ty dodavatel dokonale zabalí na paletu tak, že je můžete postupně odebírat a zároveň je stále zaručena čistota a hygiena. Nesahám na ně holou rukou, ale vždy v rukavicích a okamžitě víčkuji. Možná namítnete, že zde hraje velkou roli i pohodlnost a budete mít určitě pravdu. Aby však nedošlo k nedorozumění. Výše zmíněné určitě nevnímejte jako radu, že prázdnou sklenici od medu je nejlepší zahodit. Originální sklenice s logem Českého svazu včelařů jsou vyrobeny z varného skla a lze na ně použít standardní zavařovací víčka se závitem TO82. Tudíž ještě před tím, než se s nimi vydáte do zeleného kontejneru, zkuste se zamyslet, jestli nemáte v plánu něco zavařit či uskladnit v kvalitní české sklenici.